-

Praha

Jedinečné prolínání uměleckých slohů je asi tím hlavním důvodem, proč je Praha tak úchvatná. Procházíme městem, vnímáme malebnost ulic – zlatá, stověžatá, magická, srdce Evropy i Řím severu, takovými jmény se Praha honosí. Město je změtí opuky, pískovce, žuly i cihel, ale změtí nepostižitelně dokonale organizovanou; propojení zdiv připomíná trsy krystalů či slepence hnízd, gotické profilace tvoří dokonalou harmonii s barokními křivkami, kamenní světci stráží poutníka na každém kroku; duch místa zde přetrvává po staletí a příliš je neruší ani chvat a chaos moderní doby…

Kouzlo města tvoří nejen krajinná dispozice – v případě Prahy mimořádně krásná, ojedinělá v celé Evropě –, ale zejména mnohasetletý vývoj ulic a veřejných prostranství, opevnění, církevních areálů, sídel šlechty a měšťanů i obydlí řemeslníků a prostých lidí vůbec. Po dlouhá období bývala Praha tichým provinčním městem, podle dnešních měřítek tedy spíše městečkem – vždyť v polovině 18. století žilo v pražských městech jen asi 60 000 obyvatel v 3 100 domech, přesto byla zdaleka největším městem českých zemí a pátým nejlidnatějším městem habsburské monarchie. Období klidu se ale střídala s dobami horečné stavitelské aktivity, zejména tehdy, když se Praha načas stala sídelním císařským městem; sídlo císaře Svaté říše římské muselo být nejen dostatečně reprezentativní, aby odráželo význam a lesk panovnické moci, ale mělo být i obrazem nebeského Jeruzaléma, symbolu ideální harmonie a dokonalosti, k níž směřuje všechno to lidské pachtění. S císařem se v Praze usadil i jeho dvůr a vyslanci okolních zemí, za státními, šlechtickými i měšťanskými zakázkami sem přicházeli vynikají architekti a stavitelé následovaní nejlepšími umělci a řemeslníky. Život v Praze se stal pro mnohé prestižní záležitostí a město začalo vzkvétat k obrazu svého významu.

K úchvatné podobě pražského centra ale paradoxně přispělo i několik katastrofálních požárů, které vymazaly celé čtvrti, aby na troskách vyrostly honosnější a modernější stavby světské i církevní – město se znovu rodilo jako bájný pták Fénix z popela spálenišť a tragičnost nocí ozářených plameny byla časem zapomenuta, převrstvena novými událostmi dobrými i zlými. Snad to byl jakýsi samoočistný proces města, který nutil výstavbu starších epoch ustoupit honosnějším čtvrtím, palácům a klášterům nového střihu.

Přes propast věků nám ale z prastaré Prahy zbylo něco velmi důležitého – základní rozvrh ulic, prostranství, obytných čtvrtí i míst duchovního spočinutí. Kdo z chodců spěchajících po ulicích Starého Města, Malé Strany či Hradčan si uvědomí, že jeho kroky sledují pradávné cesty vedoucím k vltavským brodům a prvním pražským mostům, k tržištím a sídlům mocných, měšťanským čtvrtím i k osadám řemeslníků a zemědělců? Ocitli-li bychom se nějakou podivuhodnou náhodou v gotické či renesanční Praze, nejprve bychom asi byli zmateni – pak bychom ale rozeznali dnešní Celetnou uliciStaroměstskéMalostranské náměstí, NerudovkuÚvoz, PohořelecHradčanské náměstí, o Pražském hradu nemluvě. Plán Prahy by byl vlastně týž, jen jakoby vyplněný jiným obsahem…

I poslední velká proměna, barokní přestavba Prahy v době po bitvě na Bílé hoře, byla přinejmenším částečně motivovaná politicky – reformace byla konečně poražena a vítězný panovnický dům, opírající se o rámě katolické církve, měnil město k oslavě své moci a svého bohatství. Velkorysé stavby a celé stavební komplexy, stavěné v Praze vždy v dobách šťastné konstelace a prosperity, jsou předmětem obdivu a údivu dodnes, přes veškerý pokrok, který technika a architektura do dnešních dob zaznamenaly.

Je ironií osudu, že za krásu dnešní Prahy vděčíme celkovému úpadku, který následoval po barokním vzepjetí – město se opět ponořilo do ospalosti a klidu provinčního centra vzdáleného ruchu a kvasu Vídně a habsburského císařského dvora. Až snaha českého národa o emancipaci přinesla v druhé polovině devatenáctého století nový impulz, bohužel vrcholící v plánu asanace starých čtvrtí, naštěstí provedeném jen z části – i tak zmizely celé části Starého Města. Nešťastná aféra s asanací ale měla nakonec pozitivní dopad – v plné naléhavosti vyvstala potřeba chránit památky minulosti pro současníky i budoucí generace. Díky této nové koncepci se nám Praha zachovala v podobě, kterou každoročně přijíždějí obdivovat desetitisíce návštěvníků z domova i z celého světa. Právě vlny vzestupů a pádů vytvořily z Prahy jedinečnou mozaiku umění, kde se harmonicky prolínají různé epochy. Bylo by doopravdy škoda alespoň trochu nepoodhalit tajemství dávné metropole města na Vltavě.

 

počet návštěvníků stránek:

 – Počítadlo.cz           Provoz webu zajišťuje www.internetportal.cz